Když spatříme žížalu, někdo zajásá, protože v ní vidí dobrou návnadu pro rybolov, někdo se jí štítí, ale správný zahrádkář ví, že je užitečným pomocníkem na našich zahrádkách. Čím je taková žížala užitečná? Na tuto otázku dne odpoví každý prvňáček z doubravské školy. Máme totiž za sebou pokus, ve kterém hlavní roli hrají žížaly. Do velké sklenice čtyřčlenné skupiny dětí postupně pokládaly vrstvu hlíny, mulčovací kůry, písku, substrátu, natrhaný papír, listovku, opět hlínu a mezi tyto vrstvy postupně vkládaly žížaly z přeryté půdy. Nakonec děti natrhaly trávu, kterou položily na jednotlivé vrstvy do sklenic. Obsah sklenice jsme denně zavlažovali, a aby se žížaly nerozlezly po třídě, opatřili jsme sklenice děrovaným víčkem. Aby žížaly mohly hezky v klidu pracovat, potřebují tmu. Sklenice jsme obalili látkou a naše žížalovníky byly na světě. Po dvou týdnech je přes skleněné stěny sklenice vidět, jak žížaly pilně pracovaly. Jednotlivé vrstvy se začaly promíchávat se zeminou a některé kousky trávy byly staženy ke dnu sklenice. Děti svým pozorováním samy poznaly, jak jsou žížaly užitečné nejen pro kvalitu půdy, ale také jako zdroj potravy pro jiné živočichy.
Dáša Murycová