Na podzim loňského roku jsme v rámci celé školy uskutečnili projekt „Příběh hornické krajiny“, který vyvrcholil besedou se spisovatelkou Karin Lednickou. Velké důlní neštěstí z února roku 1949 se stalo součástí třetího dílu trilogie Šikmý kostel. Tím však příběh hornické krajiny v Doubravě nekončí. Psala se 80. léta minulého století a těžba na Dole Doubrava byla v plném proudu. 7. květen 1985 však navždy zůstane v paměti zapsán se smutkem v očích. Během 200 leté historie Dolu Doubrava si výbuch onoho dne vyžádal 25 obětí na lidských životech. Pod zemí i po 40 letech zůstávají některá těla obětí, ke kterým se záchranáři nedostali. Navždy zůstanou v krajině, ve které žijeme, kde stojí škola, která dětem poskytuje základní vzdělání. Vzdělání, které nepředstavuje jen schopnost řešit rovnice a vyjmenovat řadu po sobě následujících pojmů z různých oborů, ale především naučit se být vnímavý a využívat své poznatky v širokých vztazích a souvislostech s ohledem na své kořeny a místo, kde žijeme.

   Proto jsme se s některými třídami zúčastnili pietního aktu u pomníků obětí důlních neštěstí na místním hřbitově, který v dětech zanechal hluboký emocionální zážitek. Důstojně vyslechly hornickou hymnu a projevy představitelů OKD, a.s., obce Doubrava a církve, společně jsme se poklonili před pomníkem obětem důlního neštěstí. Po skončení pietního aktu jsme se shromáždili na školní zahradě, kde jsme společně vysadili mladý dub, jako symbol věčné vzpomínky obětem důlního neštěstí v roce 1985. Věříme, že dub, přestože neroste rychle, ale patří mezi dlouhověké stromy a patří k Doubravě, bude mnoha následujícím generacím připomínat těžký život havířů a jejich rodin a také to, jak hornická činnost v naší obci v průběhů staletí ovlivňovala osídlení a krajinnou tvář obce.
Dáša Murycová